V. Ty nosíš v sobě světy běd a blaha,

Jaroslav Vrchlický

V.
Ty nosíš v sobě světy běd a blaha,
Ty nosíš v sobě světy běd a blaha,
ba skoro sama život jsi zde celý, kde zárodky všech citů odumřely, jen tebou tryská soucitu zas vláha.
Buď Isis v závitkách, či zjev se nahá! Kol tvých úst bloudí pravdy zlaté včely s myšlenky medem; vždy tvůj pohled vřelý v led srdcí sobců svatým ohněm sahá. A proto s námi vytrvej, ó Psyché, a neusni nám ve ňadrech ni v mozku, tam dýchej žár a krve var a vření. Ty aureolou ozař každou trosku, ať zrcadlí se věčnem naše chtění jak svaté hvězdy ve zátoce tiché. 49