Tak jemně složit hnědou svou hlavu

Jaroslav Vrchlický

Tak jemně složit hnědou svou hlavu Tak jemně složit hnědou svou hlavu
na prsa přítele v tiché sny, kdo jako Vy dovede? Naděje, slávu z odletu vracíte do Vesny!
Již prchá nám život. Dal mi tak málo, to největší zbude nám kořistí, že citů spřežení divé nás hnalo, se najít – nechť v jeseni bez lisí! Tak zlé to není, trochu ho zbylo, na nezbytně mrtvý list fíkový... A kdyby ani to nestačilo, kdo hrděj’ by snes’ to jako Vy? 83