NA CESTU.
Své dceři ke dni 29. listopadu 1907.
Otevři se, mladá duše,
otevř ze všech stran,
čím jsi žila v snění, tuše,
zaplaň do všech hran!
pojmi zem, obsáhni nebe,
vyslov oceán!
Před tebou svět, život leží,
klavír bezmezný,
sáhniž doň duch mladý, svěží,
dívčí, líbezný!
pochopiž jej, vpij a vrať se
v jasu vítězný.
Každý člověk svět buď pro tě,
hledej a čti v něm,
poesii vybav hmotě
s krásy úsměvem;
107
vřele ciť a plně vnímej,
vlídná k všemu, k všem.
Umění jest vážná meta,
cesta daleká,
za vším, co tu vře a zkvétá,
hledej člověka!
Kdo jest silný, úkladů se
žádných neleká.
Já chci tiše státi stranou,
stopovat tvůj vzrůst,
s láskou jdi a na shledanou
a hleď stále růst!
Zachovej si poklid v srdci,
úsměv dětských úst!
Vlna dojde k svému cíli,
paprsk najde hráz,
krásy zvěst tě neomýlí,
její sleduj hlas,
věrna sobě – pravdu v duši
a v svém srdci – nás!
108