SOBĚ STAČÍM.

Jaroslav Vrchlický

SOBĚ STAČÍM.
Sobě stačím – hrdé slovo! Od jakživa byl jsem sám, proč by rámě cherubovo mělo vznést mne ku hvězdám? Komu zde se zázrak děje? Neodchylně krok co krok, děj se spřádá, rafij spěje, rána padá v prs i bok. Odsouzeným v naše peklo nezjeví se Spasitel, slzí byť zde moře teklo v naši bídu i náš žel. Proto ve všem stačit sobě bývá moudrost největší, nežli věčný poklid v hrobě ze všech snů tě vyléčí. 132