MONOLOG SYLVESTROVSKÝ.

Jaroslav Vrchlický

MONOLOG SYLVESTROVSKÝ.
Tak vidíš, hochu, vánoce zas byly! Již nový rok se hlásí ryčným klusem. Mne skoro plní lítostí a hnusem, ne, oko mé že kalné a vlas bílý, ne, stará šíj má že se k zemi chýlí, co tvá se tají v kučer háji rusém, však v tobě že zřím pouze v zlomku kusém, co my jsme staří toužili a snili. Ty touže drahou půjdeš zas, můj hochu. Ó, připomeň si po řadě let děda, až poznáš trudů tíž a štěstí málo. Dnes ještě smavý, hravý neposeda, kéž potom za nejmenší blaha trochu si aspoň řekneš: „Žíti za to stálo!“ 139