Dvě pohádky mé báby.
I.
Perniková chaloupka.
Perniková chaloupka je skryta
v hloubi lesa, kde k ní není cest;
hnědý mech jí v střeše zlatem zkvítá,
v okně měsíc spí a zástup hvězd,
bílých holoubků roj tady lítá.
Jdeš a křoví za nohy tě chytá.
Tady byla, ptáš se, kde teď jest?
Propadla se, travou ještě kmitá
perniková chaloupka.
A tvá duše touhy nikdy sytá
vidí kol jen suchou lesní klest;
o chaloupce zní jen plachá zvěst,
u krbu když zima děti vítá...
Lidské štěstí, tys ta neodkrytá
perniková chaloupka!
36
II.
Až přejdou!
Až„Až přejdou přes tu lávku jen
ty ovce, kde jim kyne stáj,
pak dopovím ti příběh ten.
Jsou pod skalou, teď vešly v háj
a pastýř hrá jim na šalmaj.“
Po chvilce za zástěry kraj
jsem tahal bábu neskojen,
a ona klidně: „Jen si hraj,
až přejdou!“
Teď přešel mládí zlatý máj
a starostí tu den co den –
jich plný den a plný sen.
Co platno? Kde jest onen ráj?
Tu myslím na tu starou báj:
Až přejdou!
37