Špičky.

Jaroslav Vrchlický

Špičky.
Špičky se družně k sobě tulí pod uschlým listím lonské zimy, ty jako vížky pod kopulí, ty s paraplátky nahnědlými. Pojď v les, udělej mi to k vůli! Jdem, sotva k nim jsme pokleknuli, jak’s utrhla je prsty svými, mé rty ve chvatu jich se tknuly špičky. Ty’s utrhla, já zůstal v půli na cestě k štěstí, růžovými rty zněl tvůj smích, a s švitornými se ptáci křídly rozlétnuli; já cítil v jejich bujné zvůli špičky. 45

Kniha Zlatý prach (1897)
Autor Jaroslav Vrchlický