Bubliny.

Jaroslav Vrchlický

Bubliny.
Tůň musí vřít až z hloubi ode dna, by tryskla na hladinu bublina snad sama, jediná ta efemerní jest a tůň je bezedná. Co dole spí, kdo zbádá? Z bubliny, jež praskla v ráz jak dílo vteřiny, zřel na tě tůně život jediný. Jak dlouho bude vřít zas v hlubinách, než blabuň nová tryskne v zář a nach? Ty sáhneš k srdci – tam jen popel, prach... a k hlavě – tam jsou šediny. 69

Kniha Zlatý prach (1897)
Autor Jaroslav Vrchlický