Po dlouhém čase.

Jaroslav Vrchlický

Po dlouhém čase.
Po dlouhém čase opět první k tobě má píseň z duše rozbouřené letí, pták sedící to na zlomené sněti, jenž vichrem schvácená má křídla obě a deštěm těžká, klesající v mdlobě. Jen křídly chvěje, tamtam, kde měl by pěti, je postrašen, jak v černém lese děti, jež v posled „zbloudili jsme“, řeknou sobě po dlouhém čase. Však najde cestu, tvojím ve objetí v tvých ňader mystickém a sladkém hrobě, na ústech tvých a rtech, až do zajetí tvých vlasů dá se jako v dávné době, po dlouhém čase. 88

Kniha Zlatý prach (1897)
Autor Jaroslav Vrchlický