VII. Lacrimae Christi.

Jaroslav Vrchlický

VII.
Lacrimae Christi.
Jen slza byla v žití po něm sled, co přišel v svět, a proto pil též slzy naposled: Lacrimae Christi. Sem zabloudil... kraj chystal se již spát, on piniemi slyšel vítr vát a v trávě viděl rosné kapky hrát – Lacrimae Christi. Co platný vzlet, co vzruch a ideál? Dvou očí úsměv do prachu jej sklál, a v rudé slzy srdce jeho tál – Lacrimae Christi. A zlomil štětec svůj a plátno strh’ a v dálku prch’ a duše víno v kal a bláto zvrh’ – Lacrimae Christi. 116 A než za sebou každý shladil sled v rozlité víno, zapomněn a klet psal její jméno naposled – Lacrimae Christi. 117

Kniha Zlatý prach (1897)
Autor Jaroslav Vrchlický