XIII. Konečně.

Jaroslav Vrchlický

XIII.
Konečně.
Sprchly růže – viď, má stará, svět kol zívá, holá bída, kde jsou, pověz, květy jara? Viď, jsem starý invalida! Nebude to, věř, již lépe prška se sluncem se střídá, na dveře Smrt pozaklepe – nejstarší ten invalida! – No, no, starý, proč tak smutný? Hubička přec něco, vydá láska nejlepší lék chutný. – – I ne – je též invalida! Myslíš, že je lepší sklínka? Aj, tys piják – vida, vida! Nejlepší je doušek vínka, když je starý invalida! 128 Dosti žertu, zasmějme se, dokud láska ten svět hlídá, všecko se, i stáří snese! Rád chci býti invalida! 129

Kniha Zlatý prach (1897)
Autor Jaroslav Vrchlický