DĚTSKÉ HRY.
Já v mládí starou zřel jsem rytinu:
Na pažitu kdes, buků ve stínu,
si mládež splétala rej vesele
kol kmeta, který v kruhu jejím stál
v jich plesný tanec patře kysele,
o hůl svou se stříbrným knoflíkem
se v dumách ostrou bradou opíral.
Nač myslil netknut dětí pokřikem?
Ach, tenkrát ještě po tom netázala
se moje duše mladá, těkavá,
ta z šťastných jedna sama tancovala
víc jata zkvetlým šeříkem,
jímž snětí plála vonná mrákava,
víc okouzlena dětí povykem,
jenž v sluch jí zněl,zněl jak hudba jásavá.
Dnes mysl maně k obrázku se vrací...
Ten stařec v dětí smavých skupině
jest Život sám, po krušné denní práci
se staví znaven v buků tišině.
Dost možná, že v tom rovněž vidí sebe.
Ach, tenkrát plálo jiným jasem nebe!
19
Vše bylo písní, tancem, zpěvem, hrou...
Na hole knoflíku se třese brada...
přes líčenou tvář vlhký lesk se vkrádá,
co písně takty v šumu korun mrou.
Ty děti smějí se a nevidí,
jak jim ten stařec závidí!
20