II. Tak milý sen, tak měkce splývavý,

Jaroslav Vrchlický

II.
Tak milý sen, tak měkce splývavý, Tak milý sen, tak měkce splývavý,
tak lahodný a sladce konejšivý, mi kreslí těsně,těsně vedle, u hlavy kýs obraz dojemný a známý, snivý. Jak malíř byl bych, v tiché zádumě jenž tvoří šíj i vlas, i tváře tahy, a zase strom, jenž vichrem zašumě, by pěl si k tomu starý nápěv drahý! A snad jsem obojím, jsa poetou, tvar s hudbou spojuji-li v dumné písni, jež letí v dál... Snad líp sny rozkvetou ve tichém dešti, v kapek husté tísni. Teď obraz – píseň, obé hotovo... Spí péro, obojí jež vykouzlilo – Ó, čtenáři, ó věř mi na slovo, neb zpěv i obraz – obé láskou bylo.

Kniha Západy (1907)
Autor Jaroslav Vrchlický