RADA.
Vlast nová zde! – Přec po staré
se stále vzpíná zrak,
za větry letí do dálky,
za hory, do oblak,
vzpomínek shon na Libanon,
kde sladčej zpívá pták.
Té svaté touhy zázračné
kde pramen věčný skryt?
Zde náš je svět – přec po starém
zas peruť vzpíná cit,
od rodu v rod, přes klam i svod
jest v hloubi duše vryt.
Snad právě ostnem činů jest
ten věčný touhy vzlet,
hřál otce v dobách příkoří,
když proti nim stál svět,
jim sílu lil do zmdlených žil
po řadu dlouhých let.
116
Ne pouze váš! – On údělem
je svatým lidí všech,
je snahou v před, jest ideal,
jak v básnických plá snech,
dál štít váš buď, vám kryjiž hruď
a posvěť čin i vzdech!
117