VYPLNĚNÍ.
A co v mou ženu vtělila se láska,
já ruku té dal, jež seděla v trávě,
jak smavé jaro na rozkvetlé nivě,
s tím okem, v kterém hrály všecky hvězdy,
s tou tváří, v které spaly všecky taje,
a řek’ jsem: Duše má pojď a buď se mnou!
A poklekla a svatý mír byl se mnou,
neb z očí její dívala se láska,
klíč, jímž se žití otvírají taje,
a smála se, jak sedmikrása v trávě,
a pravila: Pojď, dřív než vyjdou hvězdy,
ty věčné amaranty v nebes nivě.
Než v stromech drozd, než cvrček ztichne v nivě,
chci, abys kráčel tímto sadem se mnou,
bys jasmínu a myrty trhal hvězdy,
13
bys třásl stromem, který sluje láska,
bys jeho zralé plody sbíral v trávě
a okusiv je poznal tvorstva taje.
Ó, bezmezné vy svaté lásky taje!
já zvolal, rosy není tolik v nivě,
než slunce topas zaleskne se v trávě,
co kouzla, něhy, štěstí bylo se mnou,
když v její loktech poznal jsem, že láska
je strom, jenž nosí v haluzích svých hvězdy.
Ó, ňader vlny, očí sladké hvězdy!
Ó, páží pouta, tahů snivé taje!
Vy úsměvy, jež rodí pouze láska,
ó, perly, rozhozené v citů nivě,
ó, chvíle blaha, jež jsi snila se mnou,
vás cítit budu pod mohylou v trávě!
Vás cítit budu, až z mých očí v trávě
se zvednou modré pomněnkové hvězdy,
vás cítit budu, vy budete se mnou,
až spadne clona z všehomíra taje,
14
až jako ranní slunce v spící nivě
plát bude světem věčná boží láska!
Jeť láska démant spící v světa nivě,
jež svítí spadlé hvězdy leskem v trávě,
ať poznám její taje, buď vždy se mnou!
15