VI. Což opravdu již umlkám?

Jaroslav Vrchlický

VI.
Což opravdu již umlkám? Což opravdu již umlkám?
 Ba, nechci tomu věřit sám, však datum přesvědčí mne, i Homer že si zdřímne. Byl čas, kdy vždy jsem píseň měl. Proč jsem tak dlouho oněměl? Což neměl jsem co říci k své duši stenající? Ach, ano, leccos jsem jí řek’, leč vlastního se slova lek’, a verš jsem nedozpíval, spíš v mlčení se skrýval. A vím, to klamný nebyl blud, to básnický byl pouze cud, co srdci nejvzácnější, tlít nechat v jeho skrejši. 39 Dnes nitro své když přehlížím, tu z těžka již je zatížím závažím písně novým – teď líp si v chládku hovím. A na siestu patře svou, se dívám, jak se jiní rvou o lauru jeden lupen, jenž zítra bude ztupen. 40

Kniha Žamberské zvony a jiné básně (1901)
Autor Jaroslav Vrchlický