XII. Piniovou šišku z Apenin

Jaroslav Vrchlický

XII.
Piniovou šišku z Apenin Piniovou šišku z Apenin
 přinesl jsem v penatů svých stín, dlouho těsně uzavřená zcela těžítkem na papírech mých dlela. Náhle přišed domů v noční čas vidím šišku otevřenou v ráz, odchlípeny listy všecky byly a za každým listem bod byl bílý. Semínko jsem viděl. – Na tom dost! Nezdolají léta budoucnost; síla žití na povrch se deredere, rozchlípí i šišky krovky steré. Suchá šiška – ! Kolik to let jest? Chce žít znova, bujet, kypět, kvést, otvírá své krovky do daleka... símě v nich – to trpělivě čeká. 49 Srdce lidské! Oč jsi lepší v tom? Malé semínko být může strom, ať se každá struna tvá chví, leká... Símě myšlenky – to tiše čeká. 50

Kniha Žamberské zvony a jiné básně (1901)
Autor Jaroslav Vrchlický