XVIII. Je duše tak zimomřivá

Jaroslav Vrchlický

XVIII.
Je duše tak zimomřivá
Je duše tak zimomřivá
a tak lhostejná k všemu; do ní se málomoc dívá a na vše praví: K čemu?
Za okny strom holý kývá, co mne jen poutá k němu? Déšť v hustých kapkách splývá a každá zpívá: K čemu? 58