XXIV. Zpět vržen v tmu se tmě již zvykám,

Jaroslav Vrchlický

XXIV.
Zpět vržen v tmu se tmě již zvykám,
Zpět vržen v tmu se tmě již zvykám,
již ani nenaříkám... Tak patrně to mělo být – zde mlčí cit.
Jdi cestou svou, pro sebe vzlykám a pomalu se všeho zříkám; však nikdo neví, jak můj ubit cit – Tak patrně to mělo být... 64