XXVIII. Buďsi život krátký, dlouhý,

Jaroslav Vrchlický

XXVIII.
Buďsi život krátký, dlouhý,
Buďsi život krátký, dlouhý,
buďsi klid či zvlnění, málo pláčů, mnoho touhy a vždy nejmíň splnění.
Ať se řítí nebo vleče, ať je růže, holý prut, mezi dvojhroté vždy meče v posled vždy jsi nabodnut. Co krev zvolna po nich stéká, pláč tvůj zniká do noci, od Boha ni od člověka nenalezneš pomoci. Všecko musíš vytrpěti, ať jsi vítěz, ať se vzdáš, a než znikneš v nepaměti, nevíš sám – že umíráš... 69