Píseň a cigareta.

Jaroslav Vrchlický

Píseň a cigareta.
Vždy myslíš, již jest poslední ta píseň i ta cigareta, a zase přec se rozední, ta chutná zas a ona zkvétá. Snad bys víc též se nebránil, by obě poslední již byly – neb tak tě osud poranil, že k nové pouti není síly. A péro zítra bereš zas i sirku k cigaretě nové, čím ranil, rázem hojí čas, to lidská důslednost se zove. Tak piš a kuř – vše jedno jest, ať kolem zrada i klam všude, věř, obé má přec něco z hvězd a z obého – týž popel zbude. 83