Neurčité tóny.

Neurčité tóny.
Neurčité tóny v souzvuk spojují se jako kapky vína rozlitého v míse. Neurčité tóny zní jak prudké zvony z dálky mhou a chtějí objat miliony! Že jsou neurčité, tím se nejvíc líbí, a přec pevný obrys, linie jim chybí. U srdce tě chytnou, že jsou neurčité, z klubka Ariadny niti porozvité. Dovedou-li k cíli? Sluch se často mýlí a ty matné tóny pílí, kvílí, šílí. Na dně duše leží v tišině své svěží, a jak jarní vánek v strunách srdce běží. Dítěte jsou záchvěv, dívky pousmání, ženy vlídná účast, muže odhodlání. 86 A zní, nežli zhynou, v moře všední splynou, než jsou nahrazeny cizí hudbou jinou. Ve chrpnaté třísni, v planých máků tísni, v ňader rozvlnění, ve drozdově písni, Vv sněhu krajek bílých, v nachu smavých líček, v stínech namodralých, pláčem spuchlých víček, Vv šeříkové vůni jara na výsluní neurčité tóny v odstínech svých trůní. Než v čin vzplane vůle a než v píseň rýmy, to jak vykonáno – pak jsou určitými! Potom vichry dují, zvony povykují, pak jsou výraz duše a pak rozhodují. Břeskná fanfara jsou v jízdě za nevěstou, ale básník ví jen, co ztratily cestou! 87