Přípitek.
Nunc est bibendum!
Se slavným kdys Horaciem
otci naši pívali,
s Mussetem po letech pijem
pějíce, co zpívali;
to zní zase
v staré kráse,
v staré touze –
my jen pouze
nejsme, co jsme bývali!
Jen ta réva, ta je stará,
ta se nikdy nemění,
věčného jest symbol jara
v divém času spřežení.
Umřem’, padnem’!
Ale zmládnem’
krásou pouze
v staré touze,
v nadšení a umění!
94
V žití boji toto dvojí
dále musí vésti nás
k Elysiu, kde se strojí
duchům věčný hodokvas.
Zdali zblednem’,
až tam sednem’
v staré touze
s písní pouze,
s růží vtkanou v šedý vlas?
Nikoli! Ty, mladá Hebe,
Platonovy taje znáš,
pokud pijem’ – máme nebe,
v nichž ty věčným vděkem pláš!
Pokud pijem’,
dotud žijem’
láskou pouze
v staré touze –
Hvězdy! Buďte naše stráž!
95