Terciny.

Jaroslav Vrchlický

Terciny.
Jak, lásko, jsme to řekli? Půjdem dále přes trny, hloží, močál, štěrk a tůně, až k oné nikým nedobyté skále. Ta sluje Smrt. V dál asfodelů vůně se táhne loukami, tam pávi křičí, a lidské srdce věčnou touhou stůně. Tam zmlkne zášť a zloba trpasličí. Mít budem’ jednou pokoj – totiž sebe, ať nad námi pak hyacinty klíčí. My našli se – a v tom je celé nebe... 111