Parerga a Paralipomena.
(Satyr šepce do ucha básníkovi.)
Tak vyslovil jsi svoji myšlénku,
moh’s knihu svoji zavřít okamžitě;
však v duše svojí tajném přístěnku
cos ještě klepá a se hlásí skrytě.
Ty arci víš,
že první dojem silný seslabíš,
však přec i to chce žíti; –
je zmlknout líp, či všecko vysloviti?
Máš dávat třísky svojí bytosti,
když balvany dřív seskupil jsi kolem?
Kdo dobrý, žebráka též pohostí!
Co najdeš květů požatým již polem?
Co prázdná číš,
zkad s bídou sem tam kapku vylovíš,
kde zvykli plným douškem píti? –
Je zmlknout líp, či všecko vysloviti?
114
Když svého Tella napsal Rossini,
vše ostatní již do plamenů hodil,
a den co den v určité hodiny
na trh si ryby vybírati chodil.
V Stratfordu tiš
se Shakespeare uchýlil, jsa zemdlen již,
číš dopil, nechal vlny bíti...
Je zmlknout líp, či všecko vysloviti?
115