Člověk.

Jaroslav Vrchlický

Vlastní já si vždycky člověk tajil, proti sobě ráj i peklo zbájil, vše tam přesadil si – co tam není – do jednoho květu – zapomnění.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

736. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 34. Žel že sudbou přán mi není (Karel Marie Drahotín Villani)
  2. VI. Jedno je, jedno je (Josef Kalus)
  3. 255. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  4. HOŘEC. (Alois Škampa)
  5. Květinky samy nestálých (František Ladislav Menhard Litoměřický)
  6. Utrhnu ti růži. (Růžena Jesenská)
  7. Zahrádka Boží. (Vilém Ambrož)
  8. Příkladná fialka. (Václav Antonín Crha)
  9. PIVOŇKY. (Jiří Mahen)
  10. Dívka bdícý. (Karel Sudimír Šnajdr)