UKOLÉBAVKA BÍLÉ PANÍ
Ty, dítě mé, spíš sladkým snem,
mne k tobě vedla půlnoc sem
z věčnosti moře,
kam sladký ohlas ze světa,
ze žití bouře zaletá
z dum, tuch i hoře.
Spi blaze, dítě.
Hvězdář se zmýlil v hodině,
však v pravé půlnoc vteřině
tam u nás zněla,
já slyšela ten vážný hlas,
mne volal přísný duchů čas,
bych tady bděla.
Spi blaze, dítě.
Spi, proudem slz mých okřtěné,
spi, z mého srdce zrozené,
krve mojí!
Ať osud jak chce obrátí
svůj běh, nad tebou pramáti
ku stráži stojí.
Spi blaze, dítě.
Tvůj osud, v ruce korunu
a kata meč hned u trůnu
se k tobě kloní,
já v moře bídy, povzdechů
ti v žalář vetknu útěchu,
jež písní zvoní.
Spi sladce, dítě.
183