RAPSÓDIE
I
I
Jest rozhodnuto provždy!
V Tvém srdci na dně hluboko
spí tajemství mého osudu,
z Tvých očí se plaše dívá
hádanka mého života
a mezi prsy Tvými leží a usmívá se
mé štěstí!
Jest rozhodnuto provždy!
Já odhodil od sebe daleko
všecky číše
radosti i rozkoše,
požitku i blaha,
ty achátové i ty vyzlacené,
200
ty fádně mdlé, ty v barvách zpívající
za Tvoji číši!
Z té jen chci píti
ráno i večer
modlitbu zapomnění
i úkoj strastí,
z té sát chci hudbu
melodickou, uspávavou, svatou!
Jest rozhodnuto provždy!
Jak leží osud můj na Tvojí dlani,
tak leží Tvůj na mé,
jak leží srdce moje na Tvém v objetí lásky.
Tak držíme se oba
těsně, spolu, stále...
Jest rozhodnuto provždy!
II
II
Květino!
Rci, z kterých luhů ráje
Tě vzal anděl lásky a snesl
k zemi
a přesadil Tě v její hlínu smrti,
v údolí vzdechů
a hoře?
A proč tak učinil?
Mně k vůli,
bych divil se Tvé barvě,
bych vypil Tvoji vůni,
bych vysál Tvoji rosu,
bych zlíbal Tvoje hvězdné srdce,
bych opil duši i tělo
Tebou
a chválil Boha za život, jenž v Tobě!
201
III
III
Ó těch našich krásných dlouhých odpolední,
a krátkých přec,
v letu zmizelých,
když nám dobře spolu!
Ó těch našich pomlček v rozhovoru,
ó té touhy skryté a zjevné!
Ó těch vzdechů žhavých po chvílce vyplnění,
ó té hudby kolem!
Té vůně!
A přijdou zase nová a nová odpoledne
a nová a nová a najdou nás zase
v těch hovorech dlouhých a krátkých pomlkách,
v těch vzdechách touhy vyplněné i kýžené,
v té hudbě, v té vůni!