Dnes pouze po mně moje písně zbyly,
Dnes pouze po mně moje písně zbyly,
jak asi vítáš tyto svědky zašlých dnů,
jak asi, drahá, Tvá skráň k nim se chýlí
ve tříšti dum a snů?
Jež tenkrát přeletnuté v spěchu, v honu,
dnes budou lépe jímat zrak i cit,
jak hudba vzdálených a milých zvonů
Ti budou sladce znít.
Ty s nimi půjdeš a vtom vedle Tebe
stín známý „někoho“ již bude stát,
ze šumu stromu i z azuru nebe
se bude na Tě smát.
Zde cítil to, tam truchlil, jinde plakal,
však Tebe vždycky plnou duši měl,
ať jitro vzplálo, ať se večer smrákal,
vždy k Tobě, s Tebou šel.
Teď po něm pouze jeho písně zbyly,
ó, že jich málo ještě, drahá, viď?
Kéž aspoň k těm se Tvoje hlava schýlí,
jak cítí, s nimi ciť!
A míru dech ať ovane Tvé skráně
a slza úsměvu ať nebrání,
207
ať z nich zní těcha, úkoj, odhodlání,
a naděj shledání!