MÁ PÍSEŇ ODBOJNÁ
Vše tancovat má, jak se zlíbí kněžím.
Já pohár v ruce v měkké trávě ležím
a zemi připíjím a slunci! Boha
svým hledám způsobem, mne, neznaboha,
již prokleli, já mládeže jsem svůdce;
mám úděl Sokratův, jsem dobra škůdce,
já, jenž jsem dobro chtěl jen vždy a všady.
Že posvítil jsem na jich model řady,
a hledal pravdu vlastní cestou svojí,
se shlukli na mne k útoku a boji,
mne ze škol vymýtili, na hranici
mou píseň přivázali jásající
a prskavkami mělkých, kněžských vtipů
si bengál vzňali, papírových šípů
pak deštěm ubít chtěli slovo živé.
Však píseň má zní stejně jako dříve
a směje se jim, hvězdy s křídel střásá,
neb ona světlo jest a vzlet a krása,
jest láska, smír a co nechápou ani,
270
jest odpuštění a je slitování,
a co jak rouhání mou vinu množí:
Má píseň odbojná je dílo boží.