V RŮŽÍCH
Ad. Heydukovi
V růžích zrozen byls – tož růže,
růže na Tvou skráň!
S nimi srdce k srdci úže,
dlaň v Tvoji dlaň.
Tys život celičký se smál,
přes všecko vítěz šel jsi dál,
na trůnu písní svých vždy král,
a jestlis přece někdy lkal,
pak růže jen jsi v písně tkal!
S Tebou šly ty něhy růže
v dlouhý žití půst,
jak to láska dáti může,
Tys je nechal růst!
Tak vždy jsi čerstvé růže měl,
kam zaletěl jsi, kde jsi dlel,
ať zpíval jsi, ať vyprávěl,
kol dívčích jako junných čel
Tys pouze růže ovíjel!
Co ti vděčnost vrátit může,
zas je růží skvost,
a tak sbírej růže, růže
dnes i pro věčnost!
Tak vlídně, drahý mistře, vem
co růží Tobě skýtá zem,
co do hvězd zlatým paprskem
jsi vepsal tužbou, láskou, snem,
dnes zjevno nám a zítra všem!
319
V růžích zrozen byl jsi – růže
skráň Ti věnčí, plní dlaň,
svět i píseň, co dát může,
buďtež růže,
trn jich neuciť Tvá skráň!