Zřít starou loutnu na stěně(J4m)
jež strhané má struny samý prach(J5m)
zda nevzbouzí to v duši zmateně(J5m)
svět představ myšlenek a snů a snah(J5m)
Kdo asi druhdy v její struny sáh(J5m)
a v jaký účel Uctít krásku mladou(J5f)
v srpnový večer dumnou serenadou(J5f)
či hráti sobě jen a z paměti(J5m)
jak bylo zvykem sensitivních junů(J5f)
na sklonku minulého století(J5m)
Či ku přípitku zbudit její strunu(J5f)
kdy pohár kolem stolu v kruhu(J4f)
druh veselý podával druhu(J4f)
Byl dobrodruh to jakýs Byl můj děd(J5m)
jenž v zvuku strun těch dvořil se mé bábě(J5f)
a jaký nápěv asi naposled(J5m)
chvěl jimi zprvu snivě mřivě slabě(J5f)
než zaburácel bouří plesných ech(J5m)
by v akkord mohútný s ním splynul vzdech(J5m)
co věrný tlumočník těch citů všech(J5m)
Či valčíkem se tyto struny chvěly(J5f)
při plesu domácím a šotků sta(J5m)
z nich tryskalo za vějíře kde rděly(J5f)
se tváře a kde tiše na ústa(J5m)
se prsty kladly na znamení hbité(J5f)
k rendezvous v besídce kdes lilkem kryté(J5f)
kam ještě zmírající provázely(J5f)
je tóny ty by tam v polibcích mřely(J5f)
To všecko bylo snad ty rozmary(J5m)
ty sny ty touhy ten zapadlý svět(J5m)
teď darmo křísí staré kytary(J5m)
zjev na stěně řkouc jak výmluvný ret(J5m)
má hudba jakou sílu jaké vděky(J5f)
byť dlouhé třeba oněměla věky(J5f)
i mrtvá mluví k zamyšlené duši(J5f)
jež ztracené ty světy chápe tuší(J5f)
a zachvěje se v smutném vzpomínání(J5f)
jak mrtvý chladnou rukou sáh by na ni(J5f)