Klasy Rutiny.

Jaroslav Vrchlický

Klasy Rutiny.
Když Rut si vyšla na Boozovu roli, tu velká trpkost v její duši byla; jí smutkem zora plála po vůkolí, jí píseň ptačí v mysl smutek lila. Ó klasy chudé, jež jste zbyly pro mne, co boháč plné vozy sváží domů, jak smutně s vámi, věno chudých skromné, pod večer půjdu v chatu v stínu stromů! A začne starý trud a odříkání, co u souseda hlučet budou kvasy; jak slzami vás porosí mé lkání, ó klasy chudých, sporé, bídné klasy! Tak vzdychala... Však bible vám juž řekla, co stalo se, než večer padnul k zemi, před Boozem v strachu polekána klekla a vstala paní, šťastna statky všemi. 137 schovalaI schovala, až do dnů svého stáří ty bídné, chudé klasy opuštěné; z nich k hrobu sladkou plálo jí to září, neb celé byly jako pozlacené. Tak do práce jsem šel jak ona sírá, tak vyšel jsem i já ku žatvě krásy, lán požat juž, kam oko v dálku zírá, co zbylo mi,mi než sbírat chudé klasy. Co touhy marné, těžké resignace mi duší přelétlo na křídle změny! Teď doma jsem a usmívám se sladce, jsouť klasy moje láskou vyzlaceny. 138

Kniha Život a smrt (1892)
Autor Jaroslav Vrchlický