Ke krajanům.
Odkudkoli k zemi české cizí hosté připutují,
Na veškerých jim se stranách zvláštní znaky objevují,
Slibujíce, že i uvnitř úkazy nevšední spatří:
Hleďme vedlé slavných předkův nezklamat jich čáky, bratři!
10
Vstupují-li od Sas, vidí, jak z otvoru bezedného
Poskoky se vzhůru ženou proudy vřídla islandského,
Jimiž skoro polomrtvých tisíce se oživili –
Hosté stojí, udiveni zjevem zázračné té síly.
Z Rakous vcházejíce myslí, že se octli na východu,
Kdež se v mořské třpytí hloubi hojnosť nejvzácnějších plodů:
Perly, hodny, by se stkvěly mezi hvězd planoucí řadou,
Z lůna Vltavy jim kynou lesklých drahokamů vnadou.
Od Bavor když přibrali se, zdá se jim, že přehustými
V Americe bloudí lesy, lesy takměř nesmírnými,
V nichžnichž, co vládkyně velebná, příroda jen rozkazuje,
A se oku užaslému v pramoci své odhaluje.
Ze Slezi když zavítají, jaké tu jich udivení
Nad divadlem, jehož jinde v Božím světě nikde není:
Nad kameny, jež se tváří, jakoby se vtělit chtěly,
Ano hosté zas se nehnou, ustrnutím zkamenělí!
Odkudkoli k zemi české cizí hosté připutují,
Na veškerých jim se stranách zvláštní znaky objevují,
Slibujíce, že i uvnitř úkazy nevšední spatří:
Hleďme vedlé slavných předkův nezklamat jich čáky, bratři!