K bouřlivému oblaku.
Zeuse velemocný,
Rci, proč skláníš
Pohřížen v myšlénkách,
Božské své témě převelebné?
11
Která mračivá starosť napřáhá
Od Erebových
Břehů tmavonočních
Supí své drápy
Po prsou tvých?
Zmítáš temenem:
Ha! již rachotí hromy
Po OlympuOlympu.
Viz však, čeká
Objetí tvého
Nejkrásnější z nevěst!
Růžemi zdobí si
Ňádra a kadeře,
A dech její,
Bylinná libovůně,
Věje toužebně
Tobě vstříc.
Vidíš-li spanilou
Stkvíti se, Zeuse,
Nevěstu zemi?
Zrakoma pramenočistýma,
Skrze křovin
Zelený závoj,
Pohlíží stydlivě
K tobě vzhůru.
„Zeuse, co prodlíváš?“
Ozývá se, milostí prahnouc,
Hlaholem slavíčím,
12
A povznešen
Od hravých větříčků,
Nyje hlas její
Na lemu řízy tvé plamenné.
Ó blahodárce,
Jenžto nejrozmanitější
Život odíváš tvářností,
Ó přijď, ó přijď!
Stupiž laskavě
K čekající
Zlatým deštěm,
A vyjasněn odpočívej
V lůně spanilé Danaë!