Slečně Germanisaci.
Panny Germanie,
Jak žije v písních,
Té si vážím:
Děvy s nebeským blankytem v očích,
S jarními růžemi na lících;
40
Děvy té šlechetné,
Jež cudně kráčí,
Věrnosť chovajíc v srdci,
Pravdu na jazyku,
Vymáhajíc si úctu
I od protivníků,
Meč rekovný po boku
Jen k boji tasíc spravedlivému.
Leč ty,
Slečno Germanisace,
Jež se za ni vydáváš,
Jak se mi zošklivuješ!
Jak se mi zošklivuješ,
Hanebná její potvoro,
Jevíš-li se ve dne,
Přilíčenou tvář
Skrývajíc závojem,
Pod nímž chlípně očkem házíš sem a tam,
Nezkušenou mládež navnazujíc,
Nebo-li v noci
Vyšperkována se ulicemi plíháš
Lákavě vzdýchajíc
A kroutíc hadím krkem
Po všech stranách,
By’s kořisti dobyla,
Již pak vraždíš
Uschovanou v pase dýkou!
Frejířko Germanisace,
By tě,
Ujdeš-li pochopům pozemským,
41
Nadzemští pochopové
Vlekli tam,
Kam náležíš:
Do propasti horoucího pekla!
Fi, frejířko,
Pryč s tebou!