Potkání.

Potkání. Poučná romance.
Na lávce osamělé Se potkalo oslův dvé; Tu, – věřte moji drazí – Tu bylo oběma zle. Neb lávka byla úzká, A pod ní běžela Říčka bystrá, rozvodněná, A divoce hučela. Když žádný nemoh’ v pravo, Ani v levo dáti se; Tu, jak jsem vám již pravil, Tu bylo oběma zle. Dívali se a stáli Z počátku zaraženi, Pak jali se jigat a dupat, Tak byli rozzlobeni. Jaký konec byl té věci? To milý Pánbíček ví! Snad stojí tam oba podnes, A vězí v nesnázi. Snad stojí tam podnes, jestli Si nezpomenuli, Že nic nezbývá oslům, Než – aby nazpět couvnuli. 46