Na hřbitově.

Na hřbitově.
Den již poslední svou zář Po vyšinách stře; Hluk života umlká, Ticho je i zde. Klidně jeden při druhém V zemi spočívá: K manželu se vine choť, Jako za živa. A robátka u prsou Matiček svých spí, Leží ukonejšena, O vánocech sní. Také juna, kterému Osud milou vzal, Kolébá sen slaďounký, Koje jeho žal. 76 Kmeti usmívají se Zemskou nad strastí; Nemůže je vášeň již, Marnosť pomásti. Ejhle! dolů skloňují Vrby větve své, Jakby z hrobu pozdvihnout Chtěly zesnulé. Ale ti se na zemi Vrátit nechtějí, V pokojném svém meškají Skrytu raději. Svaté ticho – žádný se Neozývá hlas; Jenom věžních hodin zvuk Připomíná čas.