11. Touha.

Josef Wenzig

11.
Touha.

Niobe, jak pověsť praví, Byla v kámen proměněna; O Progni se dí, že byla Ve vlastovku přetvořena. Bych tvým zrcadlem moh’ stát se, Všech tvých krás se dopátrati, Anebo tvým rouchem stát se, A tě něžně objímati! Ó bych lázenská. co vlna K tobě moh’ se přimíliti, Anebo co vonný olej Půvabům tvým posloužiti! Bych byl stužkou na tvých ňádrech, Neb tvou z perel točenicí, Neb tvým střevíčkem a cítil Nožky tvé tisk lahodící. 155