Kouzlo zamilování.

Josef Wenzig

Kouzlo zamilování.
Jak bor, paprsek když jarní hřeje, Břímě sněhu střásá s ramenou, A obléká řízu zelenou, A opojen radostí se chvěje: Tak zábleskem tvého obličeje, Složiv mysli tvářnosť zmračenou, Ochotně jsem přijal zjasněnou, Ze slasti nevěda, co se děje. A pak, jako srnec po lesinách, Skřivánek po modré vysosti, Toulal jsem se rajských po krajinách, Až jsem konečně se zpamatoval, Poznal ve hloubi své vnitřnosti, Že jsem, dívko! tebe – zamiloval.