Na její oči.

Josef Wenzig

Ti v milé, dobrotivé oči zříti, Když táži se: „Přeješ mi, jak ti já?“ A když se přiznat ústa tvoje štítí, Že přeješ mi, tehdáž ti v oči zříti, Ó jaká slasť to, blahosť nebeská! Tu srdce zbouřené se utišuje, Krev rozplameněná přestává vřít, Rozmysl bujnou vášeň ukrocuje, Směs citů pořádku se podrobuje, A ňádra má provívá svatý klid. Tu věru jest jen jedno, co mne rmoutí: Že slunce doby té zas zapadá. Ó kéž bych tehdyť moh’ tě obejmouti, A s tebou tam rty na rtou dolítnouti, Kde závistivý čas již nevládá!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hostýn, moravan, morava, moravský, tatarský, moravěnka, tatar, velehrad, tatra, modlící

89. báseň z celkových 139

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Šongor a Luboň. (Jan Slavomír Tomíček)
  2. LXXIII. Ty-li pěješ srdce svého (František Ladislav Čelakovský)
  3. Mroucí jinoch. (Vincenc Furch)
  4. IV. Hostýne! (Vincenc Furch)
  5. Putující. (František Ladislav Čelakovský)
  6. XLVI. Z Říma již se nazpět do Čech vrací (František Jaroslav Kamenický)
  7. XXI. Rád sedám na břehu (Vincenc Furch)
  8. TESKNICE (Rudolf Medek)
  9. Smír. (Bohuslav Květ)
  10. II. Plujte dále, těchy žití mého, (Josef Václav Frič)