Obávání.

Josef Wenzig

Obávání.
Rci, co by nám mohlo, co nás vzíti? Násilí? Co na zemi tak mocné, Jak je srdce, jak je rámě lásky, Láska-li zajala celé srdce, A svou silou zocelila rámě? Uval balvány na její cestu, Balvány jí budou stupně k blahu; Rozluč ji, a rozestírajíc se Od točny, jak vzduch dosáhne k točně; Ořezej strom její ostrým nožem, A strom bude hojněj ratolestět. Rci, co by nám mohlo, co nás vzíti? Úkladnosť? Ó strachu nejtěžšího! Ano, této láska neodolá! Neboť tak upřímně hledí láska, Jak hledívá milé oko děcké, Každému i dává políbení, V jedné bytosti milujíc všechny. Tedy úkladnosť nás může zkazit? Ano, ta! Ó strachu nejtěžšího! Zachraniž před takým protivníkem Láska Všemohoucího tu naši! 170