Když mně byla zaslíbena.

Josef Wenzig

Když mně byla zaslíbena.
Zni nyní, varyto, a zavzni znova Nejslavnějšími zvuky radosti, A milostivá slova rodičova Ovívej kvítím nesmrtelnosti! Neb nyní vroucí žádosť zpokojena, Jež v srdci mém tak dlouho bouřila, Temnota, v níž jsem upěl, zapuzena, Den světlý paprsky své rozsílá. Netřeba již pečlivě zakrývati, Co v prsou svých s nadšením pěstuji; Bez bázně mohu teď na jevo dáti, Že miluji i koho miluji. Mou bude, mou! Zlé moci nezviklají Již štěstí mého, v přístavu má loď – Hle, již se dvéře chrámu otvírají, Kde ona se mi připojí co choť! 176 Mou bude, mou! Z očí mně slza kane: Ach nyní tuším slasť tu nestihlou, Kteréžto požívají nebešťané, Teď tuším ji – co vím, že bude mou!

Kniha Básně (in Josefa Wenziga Sebrané spisy, svazek 2) (1874)
Autor Josef Wenzig