Les extrêmes se touchent.
Jaro nám přilétlo, léto se blíží,
slunéčko milounce hřeje,
každý tak toužebně k nebesům vzhlíží,
výdatnou sklizeň si přeje.
Všude, jak kdyby byl natrousil peří,
vše bují, vše se má k světu,
luka i sady i větve na keři,
stromy, ba všechno je v květu.
Tuhá zas zima nám stahuje údy,
spěcháme do teplé síně,
bychom se zbavili trochu té nudy,
žertujem při šumném víně.
Všude, jak kdyby byl natrousil peří –
Vánoce – vše se má k světu,
luka i sady i větve na keři,
stromy, ba všechno je v květu.
34
Opět sem hopkuje ta zlatá vesna,
mávajíc bělostným šátkem,
čeho se dotkne, vše probouzí ze sna
příroda jediným svátkem.
Růže na záhonu, fialky v sadě
příjemnou dýchají vůní,
v chaloupce chudobné, ve stkvělém hradě
květiny na oknech trůní.
Otočil pánbiček zas naší zemí,
příroda spí jako v hrobě,
andílek přinesl pod perutěmi
Jezule, božské to robě.
Spřádá mráz obrazy k tajemné radě,
zmrzlá zem pod námi duní,
v chaloupce chudobné, ve stkvělém hradě
květiny na oknech trůní.