Uvítání Jeho c. kr. Milosti Císaře a Krále Ferdinanda V. do Čech r. 1835.
Černý mrak se rozstřel nad krajinou,
Jako flor nad rakví věnčenou;
Umlkáť zpěv ptactva – květy hynou,
Truchlíce s hlavinkou skloněnou.
Lid se děsí, k nebi upna zraky,
Trne mezi strachem, nadějí –
Aj tu mizí poznenáhla mraky,
Slunce vyjde z zlatých veřejí!
A kam jediný paprslek padne,
Tam nový život se rozvije;
Vše se zveselí a vše omladne,
Co se v záři jeho napije. –
76
Právě tak nedávno nám se dělo
A té vlasti smutkem ztížené;
Srdce naše zármutkem se chvělo,
Oko k nebi bylo upřené:
Aj, tu On přichází jako jasné
A velebné slunce ze mraků! –
Tak přichází požehnání spasné
Rolníkovi z černých oblaků.
Ferdinand přichází! – a s Ním slasti,
Jenž v průvodu dobrých králů jdou;
Nové zkvete blaho České vlasti
Pod jeho otcovskou ochranou.
Nuž, zavítej, oslavený králi!
Vítej v dědiny svých poddaných!
Věř, že dávno vstříc Ti plápolaly
Milliony srdcí oddaných.
Neb jsi nám dal ujištění blahé:
Že si vážíš lásky národů!
Nuže! Buď Ti to dědictví drahé
Stráží proti zradě, podvodu.
77
Záře oka Tvého kde zasvítí,
Kudyžkoli kráčí noha Tvá,
Ať vyrůstá Ti na cestě kvítí,
Ozdoba to diadému ctná.
Lilie, květ míru, pobožnosti,
Růže víry s vůní pochotnou,*)
Kvěťtež jako obraz české ctnosti
S věrností ve spolku ochotnou!
Ačtě velkou k míru lásku máme, –
Vrah hrozí-li blaha našeho:
Růži života – krev – rádi dáme
Pro vlast svou i Krále dobrého!
———
*) České národní barvy, bílá a červená.
78