Aj vy páni! co děláte,
Že do roka sílu peněz
Daremně za Iíky dáte? –
Já jináče poradím,
Lékaře vystrnadím,
A že mi za pravdu dáte,
O to se vsadím.
Já jsem také postonával,
A při každém zakašlání
Lékaře na radu brával.
Tu mne hlava bolela,
Tu zas noha brněla,
Nemoc, ač jsem polehával,
Z těla nechtěla.
Teď jsem ale – věz to světe! –
Zdráv a čerstvý jako ryba,
Mladost mi na tváři kvete;
Lékaře teď v domě mám,
Jenž mne léčí sám a sám.
Já mu za to – poslechněte! –
Krejcaru nedám!
Jen že z pouhé náklonnosti
Vždy jej u tabule mívám;
Jen když vzácní přijdou hosti,
Tuť on trochu se zdrahá;
Ač do mísy nesahá,
Ale jídla slušně dosti
Ztrávit pomahá.
Arci žeť je patron chladný,
A než jsem se s ním seznámil,
Věru nebyl tuze vnadný;
Zvlášť nahoru – již jej znám –
Nikdy nechce chodit sám;
Však tu vím prostředek snadný:
Přinesti jej dám.
Jeho lahodě i vnadě
Zvláště v létě se podávám;
Scházímeť se na zahradě,
A co dobří přátelé
Líbáme se vesele,
Až i k jeho moudré radě
Jdu do koupele.
Co jsem za pivo i víno
Jindy do roka vyházel,
Teď to všecko ušetříno;
On co vládne v domě mém,
Nepořádku není v něm,
Já pak – s chloubou buď pravíno –
Zdráv jak řípa jsem.
On chladí, on též zahřívá,
Jeho rady kdo užívá,
Vždycky jasné mysli bývá.
Allons! kde je sklenička?
Zdráv buď doktor Vodička!
Jemu ke cti ať se zpívá
Tato písnička!