POHÁDKA Z ROKU 1912.
Mrak, který z dálky zákeřně se plazil,
zakrýval skvělost ranních snů.
Toť zřejmo: rytíř draka neporazil,
neosvobodil princeznu.
Po jeho boku meč, hle, zkrvavělý – –
Krev rezaví ho dračí šarvátky.
Půl království král jemu neudělí.
Nebude žíti život z pohádky.
A rytíř, který neporazil draka,
nedbá, že noc jde, že se valem smráká,
a chce se bít, oh, chce se bít!
A kolem něho ticho podivné.
Neusměje se nikdo, nekývne.
Vyčítající, mrtvý klid.
9