SNAD VINNA JE...

Zikmund Winter

SNAD VINNA JE...
Snad vinna je, a není snad – kdo že to může říci? Slyšel jsem ji už směle lhát i pravdu směle říci. Snad nevinna je, budiž, však – je dítě lásky chtivé: Zda byla by nevinnou tak spatřit ji jiný dříve? A dlouho-li ji udržím v svých rukách Nemocného? Neodejde mi s Neznámým záhy za Rájem Vysněným do lákavé říše Jeho? Oh, není možno nikdy mít tak ženu sám a celou – Vždy nutno zřít ji, jak chce žít, vždy nově a vždy bengál žít, svou duší snivou i smělou....smělou... Po čem tak sami toužíme slyšet ji snít a lkát – po všem, co krásné, vysněné: Po Moři, po dálkách....dálkách...! 147

Kniha Bolesti života (1915)
Autor Zikmund Winter