Tak ocit jsem se promenující(J5m)
v podvečer na osvětlené podzimní ulici(J7m)
na kopci pole pak jež holé v šíři šeru(J6f)
podzimem dýchá v snivém podvečeru(J5f)
táhnouc se tiché k světlům nádražním(J5m)
Já zvolna promenující(J4m)
snivý a mlčící(J3m)
o časech minulých náladách dávných sním(J6m)
Jak tehda bylo to když před tolika už lety(J7m)
jsem mladík sotva sedmnáctiletý(J5f)
zde stál o zájmech lásky snil(J4m)
o sterých drobnostech tak vážných mně v té době(J6f)
teď vzdálených mi na tisíce mil(J5m)
Jak tehdy bylo to když v této ulici(J6m)
kde ještě dnes ty osvětlené krámy(J5f)
tak snivě milostnými svítí vzpomínkami(J6f)
jsme zpola jinoši a zpola hošíci(J6m)
v světlech a stínech tudy chodili(J5m)
co v našich hlavách sny se rodily(J5m)
o kouzlu umění a toilett a žen(J6m)
obrazy plné kouzla jeseně(J5m)
barev a světel stesku po ženě(J5m)
Tak jsme se s druhem v paždí vodili(J5m)
a vzpomínky a stesk a zvuky nejvíc ale světla(J7f)
z těch luceren(J2m)
nám v duši v obrazy a v metafory vzkvetla(J6f)
co v srdci verše zvonily jak sen(J5m)
S vědomím umělců a vyšších lidí v zraku(J6f)
v snech kterak dobudem svou slávou domovinu(J6f)
tak chodívali jsme podobni Rastignaku(J6f)
s nadšenou pohrdou kol městských lidí stínů(J6f)
a každý člověk dvorek dům a krám(J5m)
nám byl tak mile z minulosti znám(J5m)
Dnes jdu zde v šeru snivý cizinec(J5m)
mlčící mezi stíny sám co teskný stín(J6m)
co večer snáší se do stromů do křovin(J6m)
tak jdu zde sotva zpozorován kým(J5m)
Jen jak když větvemi se mihne netopýr(J6m)
šelestě v temnu co kol dýchá mír(J5m)
tu dítě pohlédne tu ohlédne se žena(J6f)
mým náhlým zjevem divně vyrušena(J5f)
To nejsou lidé jež jsem vídal kdysi(J5f)
chůzí svou rysy(J2f)
známí blízcí tak(J3m)
To život jenž zde býval mezi stíny(J5f)
už není(J1f)
Jiný zcela jiný(J3f)
je život zde teď a mně cizí tak(J5m)
Tak zdá se mi jak zatím s hlučným ruchem(J5f)
co život kolem spěchal stále dál(J5m)
co druh co známý smysly srdcem duchem(J5f)
vždy víc se uplatňoval víc se vyžíval(J6m)
až zašel kams co zatím jinak rostší(J5f)
z těch jež jsem znal co děti povstával(J5m)
svět mladý nový jiný ideál(J5m)
v hlavě i v srdci bouřně rozzpívaný(J5f)
než jaký já jsem kdysi vyznával(J5m)
k životu poměr zářivější prostší(J5f)
Já zatím nepostrádaný zde mládím nevšímaný(J7f)
jsem stranou zapomenutý i nepoznaný stál(J7m)
Jak v oné pohádce ten stoletý(J5m)
jenž z viny neznámé byl zaklet před lety(J6m)
teď procit najednou své oči otevírá(J6f)
a náhle v nový mocnější svět zírá(J5f)
jenž více hlučí kol a dál se rozprostírá(J6f)
než když co jinoch on zde naposledy stál(J6m)
diví se nevěří své oči si protírá(J6f)
až zvídá že co vývoj stoletý(J5m)
zde kolem burácel a stavěl výš a dál(J6m)
vždy větší vůle vzmach v snů smělé rozlety(J6m)
co život hudec hrál a osud vítr vál(J6m)
a osudu i žití milovník(J5m)
na větru nejprudším nejvíce tancoval(J6m)
co dělník ruky své i mozku každý sval(J6m)
napínal pracoval(J3m)
zde z viny neznámé na sto let zakletý(J6m)
on spal a spal tak marně spal a spal(J5m)
teď neznámý zde už a všemi zapomenutý(J7m)
tak já čas přežil svůj(J3m)
Dnes lidem zde jsem cizí(J3f)
co město luka bolí vzpomínkami(J5f)
Stromy a stíny jak mi v šeru mizí(J5f)
vše jen jak šeptalo by Sami sami sami(J6f)
Ba sami sami Věky v stromech šumí(J5f)
věž kostelní se věky vzhůru tyčí(J5f)
Leč lidé Plémě časné trpasličí(J5f)
tak jako v podzimkový podvečer ta pole(J6f)
přes která vítr jako Osud fičí(J5f)
vždy svoji víc a sami srdce smutné holé(J6f)
pustnou a chladnou spřádají své dumy(J5f)
až druhu druh už více nerozumí(J5f)
Ty dívky druzi známí s mládím snů svých plánů(J6f)
Kde že dnes jsou Kde jsou(J3m)
Ty Osud odvál někam v tuto stranu(J5f)
a ty zas na druhou(J3m)
ta dávno provdaná ta svobodná zde žije(J6f)
ten dávno vyměnil vysněnou dráhu svou(J6m)
ten zemřel onen zdatný pracovník je(J5f)
veřejně známý a jak myslí jdou(J5m)
já vím že každý z nich ať zde či onde žije(J6f)
ať žena muž pro svoji minulost(J5m)
jen sobě sám svým teskným druhem je(J5m)
a v chvílích jak teď já po holém suchém lánu(J6f)
jenž sluje Minulost(J3m)
se v snění prochází počítá ztráty své(J6m)
je vzdechem provází a v tichém větru vanu(J6f)
schoulený v sebe sám své léčí melancholie(J7m)
Ba sami sami Všechno uplynulo(J5f)
ba roztálo před vlastním srdcem v nic(J5m)
co krásný dlouhý sen se v bdění rozplynulo(J6f)
sen jenž se znovu zdát nebude nikdy víc(J6m)
Jak tolik vichřic přes to žití dulo(J5f)
To vyvrátilo to zas rozvanulo(J5f)
jen těmi mrtvými tam dole nepohnulo(J6f)
Má duše viď Teď zbyli jsme zde sami(J5f)
se svými prohrami se svými vzpomínkami(J6f)