SLOKY SENTIMENTÁLNÍ.

Božena Benešová

Do jizby zavál chlad, a smutně potměly tvé oči znavené již přítmím říjnovým; tu na pohled, jejž chtěly kdys a neměly, mé touhy vzpomněly si znova steskem zlým. Pak dlouho chodila jsem sama jesení po zbledlých lučinách, kde hebké ocúny se klaní radostně v hedvábném čeření, ač duje seveřák a svit je neslunný. Kde smírem večerním krev bledne červánků, a odpočinku dech tak sladce táhne z lích, jež nerušeně snít teď mohou ve spánku o květech nevzešlých i květech zničených. Do nesplněných tuh a přání nádhery se zhalil naposled tam sen můj o štěstí, co srdce hýčkaly jej ztichlé údery, a píseň uspala dožité bolesti.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

184. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ADVESPERASCIT. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. Duma zimní noci. (Adolf Heyduk)
  3. NÁVRAT DOMŮ. (Emanuel z Čenkova)
  4. None (Karel Babánek)
  5. PRO ŽIVOT. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PÍSEŇ. (Adolf Brabec)
  7. Zapomenout. (Bohdan Kaminský)
  8. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. OTÁZKA (Božena Benešová)
  10. Zastřená budoucnosť. (Alois Škampa)